Jelec proudník, lipan MP vod. MikroMasařinaVPraxi
Když jsem poprvé chytnul tuto drobnou rybku, mylně jsem ji považoval za malou podoustev či ostroretku.. a de fakto úplně prvního nerozpoznaného proudníka jsem náhodně ulovil na pstruhové vodě na plavanou na maliny (jednalo se o kapitálního cca 30cm proudníka). Splést se dá snad možná s ouklejí nebo tlouštěm či ploticí (lze zařadit do řádu "Bělic").
V rybářské literatuře se uvádí, že je vhodný jen jako odolná nástražní rybka při lovu dravců, což pokud budu mít přepravní kapacity na převoz možná časem průbnu v praxi.
Proudníky se mi více méně dařilo ulovit jen sporadicky a tudíž sem se nijak nezabýval možnostmi jejich kulinářského zpracování (dle hesla malá ryba taky ryba,pokud jich je dost). Kdysi za dávných časů měl i proudník lovnou míru 15 cm a dobu hájení 16.3-15.6, případně byl hájen všeobecným jarním zákazem rybolovu na tekoucích MP revírech.
Záběry na feeder jsou od této malé rybičky opravdu brutální ohejbáky při kterých tuhne krev v žilách, zkoušel jsem několik červíků i zrnko kukuřice a teprve po značném laborování s velikostí sousta a umístění háčku se mi jakž takž dařilo proměňovat ohejbáky v rybky na břehu(cca 20-27cm). Určitě si s proudníky lze dostatečně zadovádět při fídrování, při lovu na plavanou či na umělou mušku, pokud se trochu přikrmí je to rybářsky vděčná rybka na jejíž záběr se nečeká dlouho.
Tahle drobná rybička se živí především hmyzem a jelikož to není žádný lenoch a drží se i v proudech, má docela pevnou konzistentní svalovinu a jemné kostičky... z praktického hlediska to znamená, že očištěné rybky prostě lze šupnout na pánev a kromě žeber slupnout bez vybírání mezisvalových kostiček. V tomto ohledu jemných kostiček se podobá velmi plotici. Vykoštěním příčnými řezy 3-5 mm od sebe nic nepokazíte.
Taktéž je možno rybky upravit na pečenáče či zavináče atd. Velikostně jsou něco mezi ouklejí a malým tlouštěm a pokud se daří, lze jich nachytat kilogram či dva (jak je kdo šikovný a podle místních podmínek).Stala se mojí neoblíbenější rybou lovenou na muškařák- zobe mušky ráda a moc si nevybírá.
Okouni snadno a rychle, mikromasařina v praxi.
Znám několik neatraktivních revírů kde občas vyskytuje okoun v docela velké koncentraci, ovšem velikostech né zrovna hodných síní slávy. Když jdu na okouny tak obvykle párkrát v červenci a vcelku pravidelně koncem léta( srpen září říjen, pokud berou), lovím je na malé woblerky( Rapala original 5cm floating, 7cm jointed .atd atd) twistříky, ripery 5 7cm,no prostě žádná věda, když tam okoun je tak se chytit obvykle rád nechá na cokoliv pohybujícího se.
Základem jest naklofat obstoný počet okounů větších cca 15-20ti centimetrů (bacha na některých revírech má již okoun lovnou míru, např v Praze 20cm). Klíčem proč chytat takové okouny je postup zpracování, kdo škrábal někdy okouna tak ví že to není žádná prdel, jako jde to a škrábání okouna podstupuji u jedinců větších 25ti cm( začnu hřbetem a pak zbytek šikmo od ocasu k hlavě například na zahradě kde všude lítající šupiny zase tak nevadí). Inspirací pro tento postup mi byl jednoho krásného dne na břehu přehrady pohled na vezírek zpolovic plný okounů 20-30cm(cca 45ks) a přemýšlení co s nima, s candátem společně uloveným jsem si věděl rady.
Okouna klepneme, špičkou nože se nařízne kůže mělce po obou stranách hřbetu podél hřbetní ostnité ploutve a ploutvičku od zadu vytrhneme včetně kotvících kůstek.
Pak prsty odloupneme kůži po obou bocích za hlavou od hřbetu směrem k břichu a ocasu, nožem se přeřízne páteř těsně za hlavou, uchopíme tělíčko ukazováčkem za páteř a vyloupneme(vypáčíme) tělo z kůže. Očistit ledvinu z pod páteře a eventuálně odstranit oranžovou ocasní ploutvičku(já ji teda obvykle nechávám i ocásek). Američani jsou v tomto kroku s okounem hotovi. My češi moderně neplýtváme rybami a tudíž následuje ještě další krok v zpracování ... na kůži zůstane maso z žeber a v břišní oblasti a jde vcelku lehce seškrábat nožem čímž získáme "kousek" čisté svaloviny navíc která by přišla nazmar vyhozená v odpadcích. Na podzim lze z okounů získat i jikry a mlíčí(přídávám je osolené smažit k rybám).
Tělíčka obaluju v směsi mouky koření soli a smažím lehce do křupava na oleji či másle. Vybíráme kosti jen žebra a u větších okyšů mezi žebry a hřbetní částí jsou kolmo na páteř drobné mezisvalové kůstky, celý ocas jest bez kostí(kromě páteře samozdřejmě). Candáta sice hromádka okounků nenahradí, ale jako zpestření to není špatné.
Pokud jsou někde okouni přemnožení, je toto návod jak je smysluplně zužitkovat, pokud nevíte co s nimi rozhodně je jim lépe ve vodě než je házet do křoví či do lesa liškám a prasatům, ona si příroda nějak poradí. Maličkaté okouny odlovené například ze pstruhovky lze zpracovat jako grundle( obalit v mouce koření a ve fritáku prosmažit do křupava vcelku, křoupat zatepla taky vcelku).
Kdo nerozumí psanému textu případně obrázkům, má k dispozici videonávod s americkým okounem (Bez vyškrábnutí kůže).
Plotice v kuchyni - mikromasařina v praxi
Jsou jisté ryby, které jsou podceňované a nedoceněné.
Pro mne jednou z těchto "společensky opomíjených bezvýznamných ryb" je hlavně plotice. Na plotice jsem poprvé narazil na přehradě Vranov kde braly pro mne do té doby nevídané kusiska do cca 30ti centimetrů.. no prostě ryba jako hrom dvakrát větší než obvyklé plotičky na našem rybníku.
Další velmi přelomové setkání s ploticí bylo na větší řece .. odkud vytahovalo z přehrady nevídané množství plotic všech velikostí. Splávek a jakmile byl březen duben, hurá na ně. Od té doby je plotice mojí hlavní rybou časného jara a občas i pozdního podzimu, kdy se již schyluje k závěru sezóny. Při jejich lovu se dá zapomenout na to, že vám poletují vločky kolem hlavy, že není zrovna teplo, upřímné a časté záběry na sebe téměř nikdy nenechají dlouho čekat, mrznoucí ruce někdy pořádně roztají až doma. A k úspěchu stačí jen velmi málo, něco krmení, žížala či mražená kukuřice na háček a hlavně háčky do vody. Při ploticových výpravách se sem tam připlete k háčku i cejn nebo perlín. Na žížalu se vrhají velmi ochotně i menší kusy, sice záběrů bude mnohem více, ale jelikož chytám plotice na pekáč, když to jen trochu jde se snažím tyto menší kousky nechytat nebo je rovnou pouštím bez přebírání výsledného úlovku. Jednu dobu mi na větší plotice zabíralo dát celou kostičku rohlíku nebo napíchnout sojový granulát(jen zalitý vodou a osolený okořeněný a trochu oleje. Pakliže rybaření trochu odsýpá, tak není problém nalovit plný vezírek statných plotic(obvykle 20-45ks, 2-5kg).
Zpracování plotice je oproti jiným rybám vcelku dosti pracné, většinou 30-40ks čistím kolem hodiny, jikry zvlášť(do rybí polévky nebo k osmažení kaviáru na cibulce,porku jako vajíčka). Při zpracování plotici prvně celou oškrabu od šupin, naříznu podél hřbetní a řitní ploutvičky, tyto ploutve vytrhnu i s kotvícími silnými kostmi(někdo ploutve jen odřeže..a ony kůstky zůstanou a dělají následné problémy rybí anatomie neznalým osobám při konzumaci, u cejna je tato procedura u řitní ploutve obzvlášt komplikovaná - u cejna ji občas ponechávám). Břišní ploutvičky obě mírně naříznu pod kůží a vytrhnu obě naráz. Pak se "ufikne" hlava s prsními ploutvemi a ocas, vnitřnosti vybírám přední částí .. čili vyloupnout vnitřnosti, dušičku,jikry(jikry vevnitř občas ponechávám) vyškrábnout hořkou ledvinu z pod páteře .. a máme hotovo. Loňský rok jsem po nastudování třeboňského kapra bez kostí aplikoval tuto pro mne neznámou metodu na bílou rybu a voalááá .. setkalo se s nebývalým ohlasem..
Vykoštění plotice spočívá v příčném nařezání plotice přes mezisvalové kůstky v odstupu 3-4mm(ostrým nožem postupuji od ocasu k hlavě, je dobře poznat jak kůstky křupnou a nůž se zastaví o páteř, u žeber již pokračuji jen v nařezávání hřbetní partie kde se skrývají oblíbené Ypsylonky(častá příčina zaskočení kosti v krku, i když ostré jako jehly Íčka v ocasní partii v nebezpečnosti taktéž nezaostávají pozadu). Plotice v tomto ohledu má tyto mezisvalové kůstky jemné- jde to snadno. U cejna jsem již trochu narazil(nevykoštuji cejny větší jak 30cm) a kostěný rytíř našich vod(Karas stříbřitý) ten je má jako beton, s původním receptem z kapra jsem taktéž zápolil(nedařilo se mi udržet konzistenci odstupů zářezů a již to bylo na výsledku poznat- citelné až 8-10mm dlouhé kůstky). Tloušt (28-35cm), podoustev(25-35cm) a další "kostnaté" ryby a věřím že i ouklej je na tuto úpravu v pohodičce. Ostroretku je lepší vzít větší (cca 40cm a víc) a kostičky normálně vybrat(má je velice dlouhé takže se přehlednout nedají-čili ostroretky nevykošťovat ani barbarsky nemlít do karbenátků či zavináčů.
Dalším krokem je vykoštěné korpusy(tělíčka) opláchnout, osušit, osolit a ošpricovat oboustranně v obalovací směsi. Obalovací směs si připravuji z celého balení sušeného česnek, jedno balení sladké papriky a hrnku polohrubé mouky. Výtečná je taktéž plotice s Kari ..koření dle každého chuti, sem tam přidám drcený kmín atp. Plotice které ihned nepřipravím balím do sáčku a mrazím, dobrý fígl je zjistit si kolik plotic se vám vleze na pánvičku a podle toho upravit počet balených plotic do jednoho sáčku- mě se vleze na 28cm Wok pánev plotic přesně 6 a proto je balím po 6,12 .a když to jde tak i chytám .. přeberu u vody větší plotice z vezírku do kyblíčku a jakmile se blížím k oněm oblíbeným násobkům 6ti (24,32,36,42) tak zbytek menších plotic propustím zpět do vody.
Obalené plotice nasázím na mírně rozehřátou pánvičku, a z každé strany přiklopené pokličkou smažím/dusím 6-10minut, zároveň plotice po obrácení trošku sypnu solí.
Nejlepší jsou zatepla, kdy plotici mírně pomačkám(svisle aby se oddělili poloviny od páteře a od ocasu se plotice rozloupne, pokud to správně uděláte, zůstanou žebra na páteři a jediné dvě kosti které v půlkách zůstanou jsou poslední dva páry žeber). Takže až bude jarní či podzimní počasí a na kapra nebude ani pomyšlení, zkuste si někdy vzpomenout že ne jen kapr plave v našich vodách. Lovu zdar a přeji dobrou chuť. Plotice si pravidelně nalovím do zásoby (březen-duben) až do podzimu jelikož je v tření již nechytám a v létě je lovím jen sem tam pro zpestření (pár kousků 8- 12). Se zavináči je vcelku o dosti více práce a mně osobně zavináče dělat nebaví. Mám ale vyzkoušené opečené plotice naložit do okurkového nálevu na několik dní do ledničky (na tzv, pečenáče)- když jich nasmažím více než se hnedka sní.
Třeba zjistíte, že ta zatracená bělotina je zatraceně dobrá(jako chutná ryba).
Každý rybář se může stát mikromasařem, není na tom nic složitého, když by se tedy větší trofejní ryby měli pouštět tak nezbývá mnoho možností než brát ty malé(plevelné).
Komentář ke článku (35)