Šmudlův deník o mřenkách.

 Povolenku Chyť  a pusť (Samozdřejmě levnější než masařskou povolenku protože rylísáci nemají dost peněz a hlavně ryby z revíru neberou a svaz nemusí díky jim tak moc zarybňovat) zatím svaz neprodává a ještě asi dlouho prodávat nebude.

(Sumcař ani kaprař si CaR povolenku stejně vzít nemůže, protože potřebují ke své činnosti zabíjet minimálně nástražní rybyčky pod bójkou a aji ty plevelný nástražní rybky je potřeba z revíru ulovit, zavezírkovat ..a v lepším případě i zapsat do povolenky pokud je použije i druhý den).

Které druhy a velikosti ryb(TabuRyby) musíme pouštět abychom nenarazily na nepsané mantinely etiky,estetiky a ryboetikety?:

Od muškařů se dozvíme, : potočák lipan se prostě pouští v jakékoliv velikosti (za omatlání tuctů až stovky mikrolosoidních ryb za vycházku je občas i pochvala,nevadí když tuhle rybu opatláme a fotíme měříme vážíme i v době oficiálního hájení, hlavně že všechno plave zpět= volavka taky musí něco žrát a takový uhynutý/zaplísněný potočáček/lipáneček je snadný na doklovnutí) ..... a když už tak na gril nám údajně svaz vysazuje dostatek duháčků/sivenů v tržní velikosti.

Fídristé skupinu TabuRyb rozšíří o velevzácné ohrožené druhy typu ostroretka, parma,(Tlouště vzít můžem jelikož těch je dost a kdo by to žral kosti samý), .. ufídrovaného lína by opět zabil jenom vrah a necita. Fídrista povolí vzít plotic cejnů dle libosti, karasa stříbřitého a kapra násadáka ve velikosti 45-55(občas snad i 60cm)

Sumcařům jsou vcelku lhostejní cejni tloušti plotice perlíni okouni boleni kapři(do jisté velikosti),lína bodne na trojhák bez zardění a překvapivě i menší sumci do cca metru(v krajním případě do 120-130ti cm), takových menších sumců si prej můžeme vzít občas na gril kolik je libo .. ale Chraň Bůh vztáhnout ruku na budoucího trofejního sumce 140-150cm nebo dokonce na současného trofejáka gigantickou dvoumetrovku (protože to dá rozum že s takovouhle nám tu nikdy stokilovej sumec už nikdy nevyroste když se budou ty dvoumetrovky vešet na háky a prohánět udírnama).  Candáta nebo štiku si sumcař zobne aby neurazil.

Z rodiny kaprařské podle odrůdy budeme mít povoleno si občas ponechat kapříka násadáka(kterej stejně jenom otravuje a požírá bojlízky určené jeho hodnotnějším desetikilovým a větším kaprům s velkým K ..a určitě i Amurům od 85cm délky (menší a podřadnější ryby nemají právo požírat drahé vytuněné XYZBaits.
 ..tlouštům,karasům a především ožužlávačům cejnům správný WaM kaprař přeje smrt v sumčích útrobách.  Candátek na gril se na výpravě občas hodí a ty nástražní rybky taky nepadají samy z nebe (kaprař umí chytat aji na živou/mrtvou rybku a i do čeřínku).
  Od kaprařů teda máme povolený si ponechávat štiky sumce candáty a menší kapry a amury kteří nepřesáhli magickou hranici kilogramů a centimetrů od které začínají být zajímavý pro aplikaci komerčních kapřích nástrah a návnad( čti Bojlíz od firmy XYBaits ). Plevelná ryba jakéhokoliv jiného druhu než kapr K60+ amur A85+ kapraře obvykle nezajímá(snad kromě velké parmy).
 

Nejtolerantnější skupina rybářského národu se mi jeví plavačkáři, drobotiny je totiž všude dostatek a ouklejím cejnům ploticím vyhlazení nehrozí a s kormoránem se snad už brzo začne něco dělat, plavačkář dokonce uvítá redukci násadáků kteří na jemném vybavení nečekáni nezváni na řece dovedou občas zazlobit.

Velmi početná a rozšířená skupina bobkařů a důchodců vzácné druhy ryb obvykle neuznává a kosí to napříč spektrem,Hlavním cílem bobkařského jádra je kapr jakýkoliv 40cm+ a na podzim a po zahájení tam fláknou občas 10cm rybku pod kačenku, naději na přežití při šetrném zacházení má občas i nějaká ta ulovená podmírová štika, Okoun candát to mají spočítaný již v okamžiku záběru.

 Takže shrnuli skupinu všeobecně povolené kořisti: lze lovit nástražní rybky(ouklej,plotice,okouni,tloušti), kapra 40-60cm, karasy stříbřité + cejny na salát/karbenátky,štika candát,menší sumec .. no a DuhákoSivena bezploutvého.
TabuRyby jsou tyto: parma,ostroretka,Lín,Pstruh Potoční, Lipan,Sumec S140+,Amur A80+,Kapr K60+.. tyto když ulovíte mimo dobu hájení a budou mít lovnou míru.. pochutnejte si, ale nikde se tím nechlubte (zaskočila by vám při gratulacích kostička v krku).
 

Argumenty proč pustit rybu:
"vždyť ještě moc nevyrostla"= kousek nad míru ryba, chytni si nějakou větší brát takové caparty je škoda..
"z téhle by mohlo něco pořádného vyrůst, pusť ji" = hezká ryba dost nad míru
"tahle je už trofejní generační ryba"  (kapr nad 60cm, amur 80cm+ ) a jistě udělá radost i dalšímu rybáři, radši si vem nějakou menší- kouzelné kolečko se uzavírá !  Čili jak vlastně může vyrůst trofejní ryba když všecky ty menší než trofejní ryby si můžeme v klidu ponechat (i ta trofejní ryba kdysi byla tak akorát ani malá ani velká) a technologie počty i vybavení rybářů je na takové úrovni že na konci sezóny v revíru doslova zbyde jenom ten plevel?

Když už ovšem daný velký ryby jsou spočítaný a zaevidovaný a každý dobrý lovec je měl na břehu i několikrát za sezónu a mají vlastní jméno , hen tu nastupuje logika nejvyšší, takzvaná logika lovců trofejních ryb(skoro jiný ryby než ty trofejní nechytajou), což občas dojte tak daleko, že lovec se rozhodne danou trofejní rybu zachránit před masařema a prostě ji převeze jinam kde jí nebude hrozit takový nebezpečí(třeba na klubovku nebo soukromáč). Bobkaři pomáhají vytváření trofejních ryb protože redukují hloupé násadáky a usnadňují lov těch pár zbylých veteránů v revíru- poslední kapr v rybníku bude automaticky trofejní a  když se dost dlouho leží u pípáků tak tu kuličku/peletu jednou nacucne a kolotoč podložka fotka..... Takže bobkaři pomáhají (redukce netrofejních ryb sportovní CaR rybář není schopen, přece jen imaginární CaR mortalita je nedostatečná a vědecky neprokázaná). Ovšem přiliš velký počet úspěšných aktivních bobkařů vede ke stavu, kdy pak nemá jaksi z čeho dorůstat další generace trofejních ryb. Důležitý je fakt, že bobkař není naštěstí schopen ulovit trofejní rybu, a když už se tak náhodou stane tak daná trofejní ryba již nikoho dalšího nepotěší. Na revírech kde se vyskytují samé trofejní ryby(gladiátorské ringy alá nevěstince=čti EgoHoňSoukromáky) se fenomén bobkař nevyskytuje a jedině zde naleznou jejich šupinatí obyvatelé klid a pohodu smrti stářím jak jim bylo předurčeno (Bůh řekl rybě, žij štastně až do smrti, a tak se stalo, každá ryba má potenciál dorůst do trofejní velikosti(když ji nic nesežere tak prostě vyroste)).

 Občas přemýšlím zdali si trofejní ryba uvědomuje svoji cenu a je štastná když konečně rybáře oblaží svojí chvilkovou slabostí. Není jí smutno, že je poslední z celého hejna? Bojí se každého zrníčka kukuřice nebo rozsypaného šrotu? Už aby jsme se naučili mezidruhové komunikaci a sdíleli s rybami jejich nejniternější pocity a emoce, deptá mne že svým šupinatým kamarádům nerozumím a oni nemohou dostatečně opětovat city které k nim chovám, polibek na čumáček a plav si a nezapomeň poslat babičku (jedině tomu kapřík rozumí a jak vesele šplouchne ploutví při startu do hlubin).

Proto mějte ryby rádi a chovejte se k nim tak, jak by jste chtěli aby se ony chovaly k vám. Kdo do vody háže šutry místo chleba, toho ryby rády mít nebudou. Je ryba která nepodléhá selekci trofejní nebo jenom velká? Byly by bez masařů/bobkařů vůbec nějaké trofejní ryby které se uloví jednou za život? Je ryba která se chytne několikrát za sezónu pořád trofejní? Jak dlouho jde navyšovat osobáček a kde si ho vylepšovat aniž by došlo na "Zaplať si svoji trofej"?

Jsem přesvědčen, že trofejní ryby se můžou časem dokonce i zmenšovat, není tak těžké zařídit aby v revíru prostě nic pořádnýho neplavalo a pstruh 35cm se může ulovit jeden za celý rok nebo dokonce žádný.