Prefíkané ryby VS. prefíkaní rybáři.
Mají ryby měřitelné ÍQvé nebo jsou to jen naprogramovaní roboti na požírání stravy od výroby? Má každá z ryb nějakou achylovu patu(cejn=srkačka, kapr=samosek,tloušť=třešeň,štika+sumec+candát=živá rybka,pstruh+lipan=žížala)?
Mořské ryby jsou hrozně chytré, protože používají strategii v množství se síla - v hejnu jsou v bezpečí a ryba která vybočí z řady je okamžitě sežrána predátory. Rybí predátoři projevují jisté znaky inteligence v tom že si od narození trénují jak nejsnadněji ulovit něco k snědku, tudíž se naučí preferovat ryby zraněné, abnormálně se projevující.. a možná proto mají tak v oblibě nepřirozené nástrahy na které je lidé loví( zafunguje reflex instinkt, ryba vidí něco malého pohybujícího se co by se dalo sežrat.. tož po tom vystartuje a zkusí to sežrat).
Ohledně inteligence tlouštů jsem byl velmi dlouho přesvědčen, že tloušť je fikaná až vychytralá ryba, kolikrát dovedl stáhnout rohlík z háčku, vyhnout se kobylce u splávku. Až do jednoho krásného dne.. ráno sem prochytával tůňku kde vím, že tloušti bývají.. taky že se mi podařilo chytit dva menší a jednoho výstavního 50ti centimetrového na třešni.. Padesátku jsem pustil.. ovšem odpoledne téhož dne jsem byl ještě na chvilku k vodě a pět metrů nad místem kde jsem ráno chytl tu padesátku vlažný záběr, zásek.. a ten samý prefíkaný půlmetrový tloušt co ráno mi visel opět na mém háčku.. nepoučitelná ryba. Pustil jsem ho znovu a vzal si pěkně stavěnou šestačtiřicítku která mi zabrala o deset metrů výš.
V čem byla ta padesátka tloušták chytřejší než šestačtiřicítka? Od toho okamžiku beru veškeré ryby apriori za hloupé a nepoučitelné. Za hlavní aspekt legendy o chytrosti ryb považuji rybářův souboj proti statistice ... Čím chytřejší ryba(rozuměj větší starší), tím je jich v revíru početně méně. Inteligenci ryb lze odvodit od obtížnosti jejich ulovení.. a tím myslím především snahu o ulovení jedné konkrétní "chytré" ryby v záplavě menších nekonkrétních "hloupých" ryb. Snadnost chytání ryb je závislá na jejich koncentraci ve vodě, čím větší koncentrace ryb, tím jsou hloupější.. čím je jich méně=tím jsou chytřejší. Opět logicky nejchytřejší ryba je ta poslední v celém rybníku která se nenechá chytit, ovšem i tu "nejchytřejší rybu" lze chytit když se dostatečně dlouho vydrží číhat. Když vím na potoce o konkrétní rybě (pstruh stanoviště nemění)..tak mi trvá jednu dvě tři vycházky než onu konkrétní rybu ulovím.. v případě že mi štěstí již nepřeje tak již rybu ulovil někdo jiný. Tudíž ti nejchytřejší pstruzi se dožijí požehnaného věku, jedině když obsadí stanoviště kam se nedá nahodit, nebo mají hodně velké štěstí že tu loterii černého peška za ně Xkrát vyžere mladší "hloupější-rychlejší-hladovější" kolega pstruh z tůně. Zde bych rád podotknul, fakt že v současnosti ulovení trofejní pstruzi jsou drtivou většinou prefíkané vyřazené generačky (duhák potočák), domácí rybu vytaženou z řeky v době tření nelze považovat za trofejní (není ulovena v regulérní době lovu).
Inteligentní velcí kapři na soukromáčích opakovaně prokazují svoji prefíkanost tím, že mění náruče v kterých se vystavují na obdiv fotoaparátům. Stejnou prefíkanost dokazují svazokapříci kdy se nechají dokonce ulovit jedním a tím stejným lovcem několikrát za sezónu a klidně na stejnou nástrahu na stejným rozkrmeném fleku. Když najdete fungující recept na lov konkrétního druhu ryby, pak již není velkého rozdílu mezi starou a mladou rybou. Nahodím udici na kapra a vím s 90ti procentní jistotou, že lapnu prvního kapříka který nástrahu nacucne.. a když jich vytáhnu z vody sto,tak stoprvní poslední bude ten poslední kapr v rybníku(toho prohlásím za korunovaného nejchytřejšího kapra).
Ryby které neumím lovit (nevím jak se jim dostat opakovaně na kobylku).. takové nazývám prefíkané.. protože jsou prefíkanější než já..což ovšem jako tvor učenlivý můžu změnit a misku štěstěny převrátit k neprospěchu šupináčků.. a nazvat další rybí druh "neprefíkaným a hloupým". Každý z nás to má ve vlastních rukách .. buď se naučit lovit , nebo čumět a závidět cizím úspěchy.
A pochopily to i ty nejprefíkanější ryby v revírech.. a ty nejvychytralejší ze všech tam pro jistotu často nejsou ani fyzicky přítomny. Kde nic není ani smrt nebere. Cejni vítězí počtem (nikdo slizouny nechce žrát/škrabat atd), tolstolobici filtrováním+tučností(nikdo je nechytne..a když chytne za hřbet tak je hodí zpátky), kapříci vítězí oblíbeností (jsou sice blbí, ale zase je dosypou).
Do úvah, jestli lze odvodit inteligenci rybáře podle toho, jak obtížné ryby loví nejradši, bych se moc nepouštěl. Nevadí mi lovit hloupé ryby, mám je rád všecky bez rozdílu, ovšem občas si políčím i na ty prefíkané a občasným neúspěchem se přece nedám zlomit. Ryba která uteče, udělá dobře, může totiž zabrat ještě jednou.
V dalším díle se zamyslíme nad fascinací rybářů panenskými rybami (ryby nikým dosud nechycené) a souvislostmi se sexuální frustrací kapraře/sumcaře (jak oslavit vyjímečný úlovek,zdali opravdu žužlá....).
Na lehko k vodě. Rybářské rychlovky.
Pojem zajít si k vodě většina rybářů spojuje s masivním hmotným zabezpečením výpravy, napakovat auto, naházet tam výbavu jak když se Arnold v Comandu připravoval zachránit svoji dcerku z ostrova teroristů .. tudíž hlavně nezapomenout raketomet, pět kulometů, třicet granátů, dvě bedny munice, člun k vylodění ... té nezbytné bagáže se nasbírá, hlavně aby něco náhodou nechybělo.. A nezapomenout na kolečka/vozíček, aby se ty krámy daly vůbec převézt na místo rybaření, hodinu dvě než se u vody člověk zabydlí, než to zase spakuje.
Oproti tomu existují rybolovné způsoby kdy fakt stačí klofnout do ruky prut, do kapsy nějaký nástrahy metr peán povolenku .. a jít k vodě zkusit štěstí. Mezi tyto šoulačkové styly počítám muškarinu (lehkou muškařinu bez broďáků), lehkou vláčku, na čudle s plavačkou(jeden prut, bič)(když se ví kam jít), sáček třešní na jelce pod splavem, občas provozuji i fídr šoulačku, když vím že budu mít jen hodinku dvě času.
K čemu jsou takové rychlovky dobré? No třeba k ošahání nového revíru, zkoušení míst, zjištění kde to trošku bere a kde je to hluché, nebo si jen jít vyvětrat hlavu od starostí běžného dne do přírody. Naučíte se takto hledat ryby a občas i dobře zachytat když se trefíte do černého. Při vláčce jsem vypozoroval že je rybník nějak podezdřele obležený .. štika se mi vytřepala, tak jsem si zašel druhý den a štika skončila v igelitce(nevím jestli to byla ta samá, ale je to možný)..no a dva dny nato jsem vyrazil na kapříky(protože jejich hejnko na mělčině nešlo přehlédnout).. a taky že sem dva krásný kapry chytnul. Loňské okouní ráno bylo taky megatrefa na první čistou. Mezi takové rybářské rychlovky počítám i letošní jarní tlouště (které bych nenachytal, kdybych den předtím při podobné rychlovce nenašel kde zrovna jsou a berou,takže jsem mohl jít druhý den na jistotu). Dá se natrefit na termín, kdy zrovna nasypali, povšimnout si kdo kde se ochomejtá kolem revíru. Mít oči otevřené a ne jen tupě nahodit krmítko, po hodině bez potahu prohlásit "tady je to mrtvé,nic nebere,sem už nikdy nepůjdu". Ony rybářské příležitosti jsou občas velice pomíjivá záležitost. Duháci se vyrubou než bys řekl švec a ani u těch násadáků to není navěky (berou dokud nejsou vytahaní z vody-což trvá týden dva nebo maximálně tři, pak už můžete maximálně paběrkovat).
Rychlometody přibaluji i do vercajku na bobkařinu, moc velká zátěž to není a když projede hejnko lovících okounů nebo štika do zakrmeného, tak štěstí přeje připraveným. Při prolézání řeky s vláčkou jsem si všimnul velkého hejna hezkých ostroretek, všimnul jsem si jich i další rok, takže k myšlence zajít si zafídrovat nebylo daleko.. fakt že jo, byli při chuti.
Při téhle minimalistické výbavě si člověk uvědomí co je opravdu nezbytně nutné a bez čeho se dá naopak velice dobře obejít. Zapomenutí krabičky s bročky , pár háčky a kousek návazce bývá fatální (což se zjistí ihned po utržení jediného háčku nebo posledního twistra) :) Nebo přijít k vodě a zjistit že kukuřice na háček zůstala doma a červíka z pod kamene ne a ne vyšťourat, ani larvu chrostíka. A když vidíte rybáře jak to z vody tahá jak na běžícím páse, kolikrát není na první ani druhý pohled vidět co opravdu za jeho úspěchem stojí, protože když to pak zkusíte "stejně jako on".. a vystřízlivění ono to není zase tak jednoduchý jak by se zdálo.
Co platilo jeden den, už druhý platit nemusí, místa/počasí se mění , ryby se stěhují ale zážitky zůstávají. Rybaření je cesta bez zbytečných otázek jaká technika je nejlepší a jaká ryba je nejlepší, jestli si vážit toho co mám na háčku nebo holuba na střeše.
PS. Výzva. Chraňte dravé ryby, je jich v našich revírech málo. Chytejte je sportovně jako lidí, ne jako v pravěku na živé mrtvé rybičky s desetiminutovým čekáním na zásek. Čím víc dravých ryb chytíte a pustíte, tím víc je budete chránit. Chovejte se u vody jako lidé, ne jako hejno prasat. Chraňte dravé ryby tím že je budete fotografovat v době hájení, pstruha candáta potěšíte dvojnásob. Foťte i podměrečné dravčíky aby sme všichni viděli jak vypadá třiceticentimetrová štička. Děkuji zachraňte velryby a delfíny skákavé tím že si alespoň jednoho kapra donesete domů.
Mír světu halejujah. Aláh Akbar, kapr s tebou.
Jak zkazit přípravu ryby.
Na otázku proč lidem ryby nechutnají je několik známých důvodů ... mají kosti, smrdí bahnem, iracionální averze (zážitek z dětství se zapíchlou kostí v krku), radši si dají nesolenou opici nebo syrový maso než dobře připravenou rybu(aniž by ji ochutnali tak ví že je hnusná), pochutnávají si na uzeném kaprovi a po odpovědi na otázku co to je za rybu, tak dobrou jsem nikdy nejedl, sousto s odporem vyplivnou a jdou se vyzvracet a doplní dovětek "Kapra do huby v životě nevezmu,fuj hnus".
Takže co můžeme na rybě zkazit :
- chytíme rybu pod výtokem kanalizace čističky, kanálu sídliště, výtok louhu z chemičky (Z hnusné vody jsou i hnusné ryby).
- chytíme rybu a celý den ji nevykuchanou neoškrabanou necháme zabalenou v sáčku na sluníčku v teple.
- chytíme rybu, večer po příjezdu z ryb jsme líní ji oškrábat vykuchat a necháme si ji uležet na dobu až se nám bude chctít (v lepším případě v ledničce, v horším v kyblíku na verandě/na zahradě, do rána nebo do oběda nebo než si pro rybu přijde sousedovic kočka,případně po čuchu soused. čím teplejší počasí, tím rychleji probíhá "expirace" a nastává kvašení fermentace, červíci masařek,mikrokosmos baktérií plísní atd. V našich zeměpisných šířkách si moc nepotrpíme na standart sušených ryb jako afričané.
- použijeme nevhodný způsob přípravy: rybu s méně pevnou svalovinou nasolit a nerozvařit na kaši, suchou rybu neudit, rybu tučnou péct/udit/rybí škvarky (sumec tolstoj,velký kapr,úhoř), rybu s mnoha kostičkami (vyléčíme octem, marinády, vykostit nařezáním,rybí karbenátky,zavináče pečenáče). Trojobal podkovy a řízky není jediným zpúsobem přípravy ryby.
Rybu lze péct na přírodně, se zeleninou,dusit,obalit v mouce(po mlynářsku), vařit rybí polévku Halaszlé, upéct v alobalu atd atd "Jak říkal Bubo ..to by bylo o krevetách asi tak všechno". - rybu uspěcháme - základem chutné ryby je dopřát jí čas aby se po osolení, okořenění srovnala chuť - označeno v receptu větou " rybu osolíme,posypeme "něčím dle vlastní chuti, bylinky atp.. a dáme na hodinu do ledničky" .. nedodržení vede k výsledku "Ta ryba je nějaká nemastná neslaná,slaná jenom na povrchu ..".
- syrové ryby Suši, tatarák chutnají podle ingrediencí omáčky přísad ochucení , syrová ryba samotná prostě chutná jako syrová ryba, když je alespoň osolená tak nechutná jako nožka od slimáka ...
- grundle se jí teplé křupavé i s hlavičkama.
- jikry mlíčí komu nechutnají tak ať je nejí
- bílá ryba se odjakživa tradičně lovila podzim, zima-jaro (prostě má v chladném období pevnější svalovinu)
- protrhneme při kuchání žluč, nepoznáme co jsou rybí játra, necháme v rybě hořkou ledvinu pod páteří
- nedůkladně rybu oškrabeme a pak lovíme šupiny z omáčky/polévky/z mezer mezi zuby.
- Přinesenou rybu si na talíři rozhrabeme na milion malých kousků, zamícháme a pak v změti hledáme jednotlivé kostičky.
- malá ryba má stejný počet kostí jako velká ryba stejného druhu, když blbě vidím tak malou pustím (například 40cm ostroretka už malá není). Větší ryba má větší kosti.
To, že vy osobně neumíte něco uvařit, neznamená že i všichni ostatní také neumí vařit. Ze stejného základu lze uklohňat jak delikatesu(mňamku) ..nebo matlaninu Pejsek A kočička. Pokud jsem na něco zapoměl, echo a doplním.