Šmudlův deník o mřenkách.

Podle nosa poznáš kosa.. se říkává  v jistém přísloví.

V rybařině tomu není jinak a vzhledem k rozmáhajícímu se fenoménu rybářského focení se lze kochat megabajty rybářských úspěchů momentek od vody a dalšími zajímavostmi života obyčejných smrtelníků.

Proč vlastně píšu tenhle pidiliterární výtvor? Jsou jistí rybáři co rádi lžou, ať již vědomě, nebo nevědomě nebo prostě neví jestli rybu pustili nebo nepustili, hlavně že si ji vyfotili  na památku.Ryba která ještě dýchá má vrozený reflex udržovat oči kolmo k hladině, takže pokud živou rybu položíte na zem/podložku nebo nakloníte, vyklopí oči(říká se tomu oční reflex). U kaprovitých ryb je to velmi snadno pozorovatelné, štika tím očkem jen trochu zamhouří, okoun candát taktéž a dokonce i potočák s tím nemá problém. Takže je tento jev výborný pro diagnostiku fotky ryba puštěna a ryba doplavala. Abych v tomto vědeckém bádání byl přesný, lze tento úkaz využít i při praktické činnosti, když rybu úmyslně zabíjíte pro zjištění okamžiku, že proces zabíjení byl úspěšný a již není třeba dále tlouci rybu klackem kamenem či ji rdousit atd. Vycentrované očko=rybka je v bezvědomí.

Na prvním obrázku je horní řádek foto oka ryb které to již mají za sebou .. pro ilustraci a objektivitu jsem použil i pár svých fotek(zprava,kapr kapr,ostroretka) u nihž jsem si jist, že focená ryba již nebyla schopna obživnout a pár fotek ryb u kterých zase vím, že byly v okamžiku focení čilé a mrštné(-Spodní řádek - okoun tloušť štika pstruh perlín). Druhý obrázek je fotka okounů z mého posledního lovu (ten prostřední ještě dýchá,okouní kolega vlevo i vpravo byl klepnut kvalitně).

Proto než začnete někoho pranýřovat, že ostroretka focená na ledu trpí omrzlinami, že pod kaprem není vlhká podložka, candát že se fotí ve vodě atp, juknete rybě na očko a bude více jasno jestli ryba trpěla nebo ne. Případně se můžete pod fousy pousmát nad komentářem pod fotkou "plave zpět" a popřát Keč End rilejs týpkovi dobrou chuť.

Komentář ke článku (84)

Když jsem poprvé chytnul tuto drobnou rybku, mylně jsem ji považoval za malou podoustev či ostroretku.. a de fakto úplně prvního nerozpoznaného proudníka jsem náhodně ulovil na pstruhové vodě na plavanou na maliny (jednalo se o kapitálního cca 30cm proudníka). Splést se dá snad možná s ouklejí nebo tlouštěm či ploticí (lze zařadit do řádu "Bělic").

 V rybářské literatuře se uvádí, že je vhodný jen jako odolná nástražní rybka při lovu dravců, což pokud budu mít přepravní kapacity na převoz možná časem průbnu v praxi.

Proudníky se mi více méně dařilo ulovit jen sporadicky a tudíž sem se nijak nezabýval možnostmi jejich kulinářského zpracování (dle hesla malá ryba taky ryba,pokud jich je dost). Kdysi za dávných časů měl i proudník lovnou míru 15 cm a dobu hájení 16.3-15.6, případně byl hájen všeobecným jarním zákazem rybolovu na tekoucích MP revírech.

Záběry na feeder jsou od této malé rybičky opravdu brutální ohejbáky při kterých tuhne krev v žilách, zkoušel jsem několik červíků i zrnko kukuřice a teprve po značném laborování s velikostí sousta a umístění háčku se mi jakž takž dařilo proměňovat ohejbáky v rybky na břehu(cca 20-27cm). Určitě si s proudníky lze dostatečně zadovádět při fídrování, při lovu na plavanou či na umělou mušku, pokud se trochu přikrmí je to rybářsky vděčná rybka na jejíž záběr se nečeká dlouho.

Tahle drobná rybička se živí především hmyzem a jelikož to není žádný lenoch a drží se i v proudech, má docela pevnou konzistentní svalovinu a jemné kostičky... z praktického hlediska to znamená, že očištěné rybky prostě lze šupnout na pánev a kromě žeber slupnout bez vybírání mezisvalových kostiček. V tomto ohledu jemných kostiček se podobá velmi plotici. Vykoštěním příčnými řezy 3-5 mm od sebe nic nepokazíte.

Taktéž je možno rybky upravit na pečenáče či zavináče atd. Velikostně jsou něco mezi ouklejí a malým tlouštěm a pokud se daří, lze jich nachytat kilogram či dva (jak je kdo šikovný a podle místních podmínek).Stala se mojí neoblíbenější rybou lovenou na muškařák- zobe mušky ráda a moc si nevybírá.

Komentář ke článku (0)

Znám několik neatraktivních revírů kde občas vyskytuje okoun v docela velké koncentraci, ovšem velikostech né zrovna hodných síní slávy. Když jdu na okouny tak obvykle párkrát v červenci a vcelku pravidelně koncem léta( srpen září říjen, pokud berou), lovím je na malé woblerky( Rapala original 5cm floating, 7cm jointed .atd atd) twistříky, ripery 5 7cm,no prostě žádná věda, když tam okoun je tak se chytit obvykle rád nechá na cokoliv pohybujícího se.

 Základem jest naklofat obstoný počet okounů větších cca 15-20ti centimetrů (bacha na některých revírech má již okoun lovnou míru, např v Praze 20cm). Klíčem proč chytat takové okouny je postup zpracování, kdo škrábal někdy okouna tak ví že to není žádná prdel, jako jde to a škrábání okouna podstupuji u jedinců větších 25ti cm( začnu hřbetem a pak zbytek šikmo od ocasu k hlavě například na zahradě kde všude lítající šupiny zase tak nevadí). Inspirací pro tento postup mi byl jednoho krásného dne na břehu přehrady pohled na vezírek zpolovic plný okounů 20-30cm(cca 45ks) a přemýšlení co s nima, s candátem společně uloveným jsem si věděl rady.

 Okouna klepneme, špičkou nože se nařízne kůže mělce po obou stranách hřbetu podél hřbetní ostnité ploutve a ploutvičku od zadu vytrhneme včetně kotvících kůstek.

Pak prsty odloupneme kůži po obou bocích za hlavou od hřbetu směrem k břichu a ocasu, nožem se přeřízne páteř těsně za hlavou, uchopíme tělíčko ukazováčkem za páteř a vyloupneme(vypáčíme) tělo z kůže. Očistit ledvinu z pod páteře a eventuálně odstranit oranžovou ocasní ploutvičku(já ji teda obvykle nechávám i ocásek). Američani jsou v tomto kroku s okounem hotovi. My češi moderně neplýtváme rybami a tudíž následuje ještě další krok v zpracování ... na kůži zůstane maso z žeber a v břišní oblasti a jde vcelku lehce seškrábat nožem čímž získáme "kousek" čisté svaloviny navíc která by přišla nazmar vyhozená v odpadcích. Na podzim lze z okounů získat i jikry a mlíčí(přídávám je osolené smažit k rybám).

 Tělíčka obaluju v směsi mouky koření soli a smažím lehce do křupava na oleji či másle. Vybíráme kosti jen žebra a u větších okyšů mezi žebry a hřbetní částí jsou kolmo na páteř drobné mezisvalové kůstky, celý ocas jest bez kostí(kromě páteře samozdřejmě). Candáta sice hromádka okounků nenahradí, ale jako zpestření to není špatné.

 Pokud jsou někde okouni přemnožení, je toto návod jak je smysluplně zužitkovat, pokud nevíte co s nimi rozhodně je jim lépe ve vodě než je házet do křoví či do lesa liškám a prasatům, ona si příroda nějak poradí. Maličkaté okouny odlovené například ze pstruhovky lze zpracovat jako grundle( obalit v mouce koření a ve fritáku prosmažit do křupava vcelku, křoupat zatepla taky vcelku).

 Kdo nerozumí psanému textu případně obrázkům, má k dispozici videonávod s americkým okounem (Bez vyškrábnutí kůže).