Šmudlův deník o mřenkách.

Svatý Petr než byl svatořečen byl rybář. Lovil ryby do sítí pro obživu, byla to dřina a jelikož tehdy byl každý rybář masař jak poleno, tak ve vodách skoro nic neplavalo. Jednoho krásného dne šli opět na vodu lovit a lovit ale vůbec se nedařilo. Šel kolem Ježíš a z vysokého břehu vida rybáře na loďce jak lopotíc v potu tváře marně vrhají sítě napravo a přitom vlevo od nich bylo velké hejno ryb.

Volá na ně hola hola, hoďte sítě nalevo, hoďte ty sítě vlevo. Rybáři na loďce vrtí nevěřícně hlavami, kdo to kdy viděl házet sítě vlevo, když se odjakživa házely vždy vpravo. Ale po nějaké chvíli se jim to rozleželo v hlavách a hodili sítě vlevo. V tom nastal zázrak, opravdu vytáhli v síti ryby jako jim ten dobrý člověk na břehu poradil. Jinak by na ostrém slunci jistě brzo chytli úžeh. Radostí naplnili loďku šupináči a vyrazili k domovu zvěstovat zázrak a nositele štěstí vzali sebou (tož jako dobrej pozorovatel záruka úspěchu). Ježíš nechtěl zbytečně zveličovat svoje zásluhy a tak jim radši neřekl proč nachytali, aby nezkazil radost prostým lidem. Pak se to nějak zvrtlo a rybářský kroužek v čele s "Petrův zdar" tu máme dodnes.

 A poučení: při pohledu na hladinu z hladiny dochází k totálnímu odrazu světla a ryby jsou nám často skryty před zraky, což řeší polarizačky (ale ty před dvouma tisícema roků jaksi neměli). Takže když neberou ryby vpravo, zkuste nahodit rovně, nebo doleva jestli třeba nejsou zrovna tam. Ono taky záleží na úhlu pohledu jak se kdo na tu hladinu dívá a co v ní vidí.

S přáním plných sítěk Petrův zdar, Petri hail

PS. On se sice Petr jmenoval Šimon,ale to už je dneska vlastně jedno, Šimonův zdar by se moc neuchytilo. Dnešní rybáři mají sonary a tudíž žádného bystrého pozorovatele na břehu k úspěchu nepotřebují,dokud fungují baterky-motor-vlečná síť-mrazák v podpalubí. Taktéž spíš už loví rybáři rybáře na "Mazanou škebli, a Vypaseného šneka" a našeptávají "Dej tam kuličku, jinak nic nechytíš".

Komentář ke článku (0)

šestadvacátého října toho roku sem si zašel zachytat na fídříka k řece, v očekávání tučného proudíka nebo statné ostroretky a s nadějí na kapříka násadáka. Člověk by řekl, takový hezký den, třeba by něco mohlo zabrat.

Po výběru místa, namíchání krmení a rozbalení fidlátek jsem do řeky nalupal několik koulí žrádla, zaklipoval oba fídry. Jeden byl určený na rybu domácí se samosekem a třemi zrnky plechovkové kukuřice pod háčkem. druhý jsem zvolil klasický fídrosamosek na průběžku, malý ostrý háček a červíky na něm.

Netrvalo dlouho a první proudník se přihlásil na břehu. Rybolov trošičku znepříjemňovalo plovoucí listí po hladině, přece jenom už vypadá že je podzim a zima vystrčila také růžky. Časteji jsem přehazoval a druhého prutu si raději nevšímal, kapr by se jistě ohlásil lomcovákem. Po šestém proudníkovi v síťce se toho již moc nedělo a se soumrakem bylo na čase začít přemýšlet o odchodu. Červíky na háčku jsem vylepšil kouskem rohlíku. Když vtom se to stalo:

Při přehazování udice se na konci vlasce něco zatřepalo a dle tahu to byl slušný kousek. Podběrák byl nachystán a připraven na očekávaného kapříka. Odpor ryby byl takový velice pasivní, občas šplouchanec na hladině a u břehu ve světle čelovky vykoukla obrovská plotice - Jelec Jesen a pořádný.

Kdysi jsem chytl malého kolem třiceti centimetrů, tohle byl druhý. Měření vážení ukázalo solidních 49centimetrů a hmotnost přes 1,5kilogramu. Fotečku na památku, neb není fotka=není ryba. Mníka se třeba taky někdy podaří chytnout- toho jsem lapnul jen v miniaturní velikosti, ale agregátem jich lze nalovit docela dost. Třeba se poštěstí i ten mník, ve vodě jsou.

Mezi širokou rybářskou veřejností kolují fámy , dohady a mystifikace ohledně říčních druhů ryb. Počínaje plnými vezírky bělic nasekaných drůbeži, miliony kostí, hrůzostrašné historky jak lovit z hrdla vzpříčenou kost a zásah chirurga atd atd.

Nevěřte rybáři, který nazve šupinatou rybku nevelkého rozměru Bělicí- bělice je plotice,ouklej,perlín,ostroretka,podoustev, cejnek ...malej bolen, jesen, tloušť, proudník- skoro by se dalo říct že všecko co není "Kapr štika candát" je bělice.

Ohledně parmy koluje fáma o jedovatosti jiker- tuhle ověřovat nebudu. Fámu o milionu kostí lze vyvrátit vcelku jednoduše. Parma má kostí tak cca stejně jako kapr, akorát při velikosti 40+cm(málo cm nad lovnou míru) budou adekvátně nevelké(takovéhle vyžlata prý dědkové melou do karbenátků). Ryba která má už nějaké rozměry za které se není třeba stydět..to jest tak cca 50cm a více(platí to i pro Bolena) se kosti nemusí hledat s lupou nebo pod mikroskopem ,, riziko je značně sníženo. U nás v řece když se chytne parma tak je buď hodně malá, nebo je to opravdu slušná ryba 50-55-60centimetrů, ostroretky obdobně(když už je tak mívá 40cm a víc). Na malé rybě jsou malé kosti= buď vyléčit octem nebo nechat vyrůst.
Kolují nějaké výzkumy ohledně koncentrace rizikových složek v dlouhověkých rybách, v tomto bych se držel zdravého selského rozumu a ryby z kontaminovaných revírů se obecně nedoporučuje konzumovat v míře větší než malé (ryba z kanálu se prostě domů nebere). Méně kontaminovaná bude ryba mladší, ryba nedravá oproti rybě dravé (candáta okouna štiku lidi nepustí ani chyceného v chladící věži jaderné elektrárny ... ale cejna z relativně čisté Vltavy hodí do křoví).

Prostě parma je ryba jako každá jiná a logicky na udici bojuje podstatně více jako ouklej, s kaprem násadákem stejné hmotnostní kategorie si může podat ruce, rozhodně se nenechá přivláčet ke břehu jako sáňky (jako to dělá zaseknutý cejn). Na větší ryby se hodí přitvrdit návazec, kmen .. minimálně po první či druhé utržené rybě (ta moje měla v tlamě nedávno utržený háček cizího rybáře v zanícené ráně, háček velikosti 18-20 na oukleje).

Moje obecné postřehy, oškrábat parmu je určitě lepší nezaschnutou(zaschlé šupiny nejdou dobře z žádné ryby), taktéž není dobré ji nechat nevykuchanou zapařit hezky v igelitce na sluníčku několik hodin, čili vezírek -- nebo ulovené rybě ukončit trápení a záhy se sebrat a jít od vody .. nebo ji pustit a ušetřit si práci se zpracováním a zachránit tím další generace i světový mír.
Rozhodně tento článeček Parma v detailu, neberte jako nabádání ke kilnutí každé mírové parmy kterou chytíte. Rybu kterou si berete, musíte umět zpracovat, takže je nesmyslné brát každou šupinu jenom proto, "že to má míru". Na zavináče je rychlejší si nachytat kýbl plotic nebo tlouštů cejnů, karasů stříbřitých atd.

Špatný kuchař dovede udělat i z delikatesy univerzální hnědou omáčku a na každou rybu existuje vhodný způsob zpracování.

Ryba na obrázcích k ilustraci = 58cm a 1.5kilogramu (taková normální čudla běžné velikosti-takovýhle beru když se zadaří jednu i dva kusy během dvou let). I přes čtiřletou masáž Mrkem si stále jakokoliv rybu vezmu když se mi chce (hezkou naštvávací fotku u vody na památku sem teda dřív nedělal).

Podařilo se mi sehnat hostovací povolenku do CHáKáÓčka, tak jsem se zašel podívat jak Kanalizuje a Stokuje krajinu příroda, v laskavé spolupráci s organizací Povodí(Vodovody  a kanalizace). Takových možností pro lichoběžníkový profil a ladné přímky koryta "řeky, potoka" .. kam až oko dohlédne nikde vyskádaný břeh z lomového kamene. Jen sehnat správný grant z EU fondů a už by se mohlo bagrovat a po každé druhé povodni znova ať se penízky točí.

Potoky ve stavu například říčky Blata, nebo Hloučela - Romže Haná se mi nelíbí, je to vyloženě vybagrovaná stoka-kanál na splašky, dobré životní prostředí tak pro potkany a komáry. A že tam ještě něco přežívá je s podivem- občas tloušť, drobotina typu okounek, hrouzek, přijede zemědělec, vyleje tam cisternu "něčeho" a s drobotinou zameteno.  Údržba krajiny se pečlivě stará aby kolem kanálu nic nerostlo, stromy by mohli tvořit splávečky a meandry a kořeny ve vodě a to je nepřípustné. Příroda by tyhle lidské omyly dovedla spravit, ale to by nesměly být dotace na spravování pokaženého, jak jsme svědky po každoročních větších či menších povodních kdy si příroda bere zpátky to co jí člověk vyrval a kde řece nenechal dostatek prostoru.

Takže šuplá na vyjímečnou fotoreportáž, ryb moc nebylo, vydrýsek taky něco musí papat.

Komentář ke článku (0)