Jak jsem začal chytat a brát kapry I.
Hodně dlouhou dobu mojí rybařiny pro mne bylo ulovení kapra sváteční záležitostí, na jaře jsem dicky jezdíval na plotice na řeku nad přehradou, pak hopla na potok na pstruhy, občas na místní krcálky se pobavit s hrouzky plotičkamy a malými kapříky(vysazovali se kdysi kapři 20-33cm a lapnout v záplavě malých mírového(to jest macka 36-39cm) bylo umění. Samozdřejmě sem nevěděl kde sehnat šrot(ani sem netušil co to ten šrot vlastně je). Krmítko bylo pojem neznámý a recept na lisovaný rohlík byl taktéž tajemství numero uno. Začátkem června jsem se každoročně těšil na tloušťovačku( ano .na třešně se dají chytat tloušti). Pak bylo zahájení dravců a to už jsem obletoval rybníky a řeky s vláčkařskou výbavou zanedbávaje cejny kapry , čili žádný div když jsem tehdá měl ročně 3-6kapříků.
Jak šel čas tak jedno léto pěkně zapršelo (červenco-srpnová povodeň v roce 1997), oblíbené úseky mimopstruhovo-pstruhové říčky zmizely na dně přehrady a můj jarněploticový revír byl vyškrtnut ze seznamu revírů.
Poskočilo pár let a zmizelý úsek říčky se stal štičím rájem na zemi, sem tam někde povyskočil ve vlnách kapřík ale mé snahy na obrovské vodě nenesly ovoce( občas plotice a šlus). První kapří záběr přišel při snaze lapit okouna na rousnici na položenou, zabloudil jsem do neprozkoumané zátoky, nahodil na splávek a druhý prut na těžko a vysedával u nehybných čihátek v květnovém slunci. Do dvouhodinkách nicnedělání se čihátko přilepilo k prutu a brzda na MK110 zběsile vrčela. Zdolávání po chvilce nabralo směr břeh a jak na potvoru se můj první obří přehradní kapr(vysoký lysec odhadem skoro padesát cm) se cca dva metry před podběrákem vysmeknul z háčku. Shodou okolností se mi cca za hodinku povedlo na splávek zapřáhnout 36cm lysečka ale další záběr již nepřišel.
Průlom nastal objevem kukuřice jako nástrahy a krmítka zvaného srkačka taktéž notně podpořen dostupností pšeničného a kukuřičného šrotu v pětikilových baleních. Kyblíček primalexový, namíchat kouzelnou směsku těsta a šuplá s tím do hlubin a trpělivě čekat na ciknutí policajta do prutu. Kapříků na břehu začlo přibývat, ovšem úměrně tomu začlo ubývat krmítek (olověných, drátěných, skrkaček a vůbec všeho, pařezy a kamení si vybíraly svoji daň). Naučil jsem se napařit a slisovat rohlík, postupně i alchymii poměru strouhanky a dalších složek krmení, vhodně použít nástrahu odolnou ploticím a cejnům. No zkrátka se začlo blýskat na lepší časy :) červnové tloušťování nahradily výpravy na přehradu na kapříky a cejny (notně podpořené zařazením tlouště mezi jarně hájené ryby 16.3-15.6).
Přelom č 2 nastal objevem kouzla anglického splávku (wagler=angličák pro mne jedno jest). Památná slova kolegy "pohoď si to trochu u břehu šrotem a uvidíš že kapra chytneš" bych vytesal do kamene. Tož sem pohodil kousek od břehu, přihazoval po troškách, plotičky ozobávaly ozobávaly, vystřídány hejnkem cejnků když v tom angličák vyskočil celý z vody, položil se na hladinu a pomaličku rozvážně si to namířil do hlubin. Přiseknutí a přetahování skončilo pěkným přes dvě kila vážícím šupináčem. Hodinku po něm následovala podobně veliká lysá ryba a bylo odchytáno. Pak již odchytat(2ks kapr mírový do vezírku) nebyl zázrak, ale obvyklá rutina. Trocha tréningu a roční kapří zůčtování škobrtnulo na pětačtiřicítce cca dvoukilových kapříků(onu extra sezónu nazývám kapřím zlomem). Následující zima byla jaksi mírná či co a jarní kapři neskutečně tuční, což se odrazilo v poptávce a kapr začal být na stole nevítaným hostem. Technika vypilovaná zabírá i na dalších revírech podpořeno zvýšeným vysazováním(kapr všude) takže se v současnosti snažím držet s kaprama zkrátka a nebrat jich vícero jak 20-25ks ročně a dávám prostor i jiným rybám. Tohoto snížení četnosti se mi podařilo dosáhnout tak, že si beru za vycházku třeba jen jednoho kapříka místo předchozích dvou(pokud braly) a když to vypadá nadějně tak i tu pětačtiřicítku pustím ať si ještě chvilku poplave(když je třeba pohublý nebo se mi zdá malej).
Co tak sleduji neúspěšné kolegy rybáře tak mají několik společných znaků, říkám jim skrblíci. Jejich snahy mi přehazovat udice mařím krmením štěrkem a blátem, ať si nahazují na fiktivní krmné místo a neotravují mne na skutečném zakrmeném fleku. Naštestí tyhle incidenty nejsou zase tak časté. Hold když se šetří na nepravým místě, tak se sedí u vody bez potahu.
Takže chytání kapra nakonec není žádná věda, a když nějaký šupinatý vysavač trumbera natrefí v nesprávnou chvíli na moji nástrahu, zahraje si rybářskou loterii "co s ním, do vodičky nebo do vezírku?".