Chodíte si k vodě zachytat, nachytat nebo někoho přechytat?
Docela často se divím nespokojeným rybářům, kteří tvrdí že si vůbec nezachytaly protože ..blblabla tisíc důvodů neúspěchu.
Asi mají pojem "zachytat si" trošku překroucený. Opravdu odporné je jít k vodě s cílem nachytat kupu ryb a šup domů, ať to odsejpá(benzín je drahý, času taky není moc, háčky sou drahé, ryb je málo, rybářů jako much...).
Paradoxní situace, rybář co jde k vodě s cílem žádnou rybu neodnést si stěžuje že si nezachytal, aniž by druhou větou nedodal že selektoval ryby až přeselektoval ... ono jako nezachytat si(nechytit ani šupinu) je vcelku problém, ony ve vodě stále plavou spousty vděčných ryb na "zachytání si"- zachytat ve smyslu hodně záběrů, hodně aktivity a většinou i dostatek rybek na břehu.
Když tam prdnu selektivní nástrahu tak si zachytat nechci, ale chci se "zbavit otravné drobotiny" a chytit nějakou velkou rybu(velkých ryb je většinou mnohem méně než těch malých)..a čekám a čekám..a ležím a spím..až se "něco chytne" nebo taky nechytne. Můžou teda za to, že sem si nezachytal, ryby nebo já svojí volbou cíle a taktiky?
Vzhledem k tomu , že nejsem závodník, tak u vody nemusím přechytat ostatní abych stanul na nějakém žebříčku vítězů, rybařina pro mne není honba za mamonem slávy, souboj ani stres- někdy berou a někdy zase ne(to je život). Když šupináči neberou tak se aspoň zadarmo nažerou a večer si udělají rybí šábes (ryby rády slaví vítězství nad rybářem, jakmile zdeptaný neůspěchem odchází s nepořízenou domů).
Klidně je možné že sice nachytám, ačkoliv sem si moc nezachytal: příklad . přijdu k vodě, chytám chytám nic nebere, bum rána do prutu brzda vrčí= lapnu náhodáka kapřouna dvě kila, jediný záběr za celé odpoledne, jinak ani potah.
je možné si zachytat aniž bych nachytal: jdu na řeku na fídr, celý den buší do nástrah oukleje, plotičky a jiní drobní nezaseknutelní šupinatci, spadne nějaká parmička, pěkná ostrá se vyhákne těsně před podběrákem = kupa záběrů i rybek ale žádná "jedlá" neulovena".
Situace kdy ani nezachytám ani nenachytám vlastní zásluhou: po příchodu nadějně v brzké době záběr pěkného kapra cca 45-47cm. Tož když tak hezky berou tak ho pustím v domnění, že jako dneska berou tak si lapnu pěknějšího. Kapřík zmizí do hlubin ..a ejhle. naproti se zabydluje grilpárty, do vody začne létat klacek a pejsek za ním. Po záběrech se slehne zem, hejnko šupináčů mizí v nedohlednu. Jako ryba mohla být, ale budoucnost nikdo věštit zatím neumí.
A když nastane situace, že mě to nejde, a kolegům to frčí tak se koukám a učím na příště. I z přechytání se dá naučit sem tam nějaký poznatek. A když já přechytám zbytek osazenstva rybníku, tak příště není kam sednout neb na zakrmeném sedí všímavý kolega odnaproti. Kolega sice nezachytá ani nenachytá(neb zapoměl přikrmit) ale pro mne tímto narušil plán těžby neb rozkrmovat si nový flek je o náhodě a mění se to v škatule škatule hejbejte se.
PS. Chytnout osmikilovýho minikapříka a tvrdit že to vůbec nešlo :) není to k smíchu? Vždyť na světě je krásně i když zrovna neberou. Naděje by měla umírat jako poslední.