Prefíkané ryby VS. prefíkaní rybáři.
Mají ryby měřitelné ÍQvé nebo jsou to jen naprogramovaní roboti na požírání stravy od výroby? Má každá z ryb nějakou achylovu patu(cejn=srkačka, kapr=samosek,tloušť=třešeň,štika+sumec+candát=živá rybka,pstruh+lipan=žížala)?
Mořské ryby jsou hrozně chytré, protože používají strategii v množství se síla - v hejnu jsou v bezpečí a ryba která vybočí z řady je okamžitě sežrána predátory. Rybí predátoři projevují jisté znaky inteligence v tom že si od narození trénují jak nejsnadněji ulovit něco k snědku, tudíž se naučí preferovat ryby zraněné, abnormálně se projevující.. a možná proto mají tak v oblibě nepřirozené nástrahy na které je lidé loví( zafunguje reflex instinkt, ryba vidí něco malého pohybujícího se co by se dalo sežrat.. tož po tom vystartuje a zkusí to sežrat).
Ohledně inteligence tlouštů jsem byl velmi dlouho přesvědčen, že tloušť je fikaná až vychytralá ryba, kolikrát dovedl stáhnout rohlík z háčku, vyhnout se kobylce u splávku. Až do jednoho krásného dne.. ráno sem prochytával tůňku kde vím, že tloušti bývají.. taky že se mi podařilo chytit dva menší a jednoho výstavního 50ti centimetrového na třešni.. Padesátku jsem pustil.. ovšem odpoledne téhož dne jsem byl ještě na chvilku k vodě a pět metrů nad místem kde jsem ráno chytl tu padesátku vlažný záběr, zásek.. a ten samý prefíkaný půlmetrový tloušt co ráno mi visel opět na mém háčku.. nepoučitelná ryba. Pustil jsem ho znovu a vzal si pěkně stavěnou šestačtiřicítku která mi zabrala o deset metrů výš.
V čem byla ta padesátka tloušták chytřejší než šestačtiřicítka? Od toho okamžiku beru veškeré ryby apriori za hloupé a nepoučitelné. Za hlavní aspekt legendy o chytrosti ryb považuji rybářův souboj proti statistice ... Čím chytřejší ryba(rozuměj větší starší), tím je jich v revíru početně méně. Inteligenci ryb lze odvodit od obtížnosti jejich ulovení.. a tím myslím především snahu o ulovení jedné konkrétní "chytré" ryby v záplavě menších nekonkrétních "hloupých" ryb. Snadnost chytání ryb je závislá na jejich koncentraci ve vodě, čím větší koncentrace ryb, tím jsou hloupější.. čím je jich méně=tím jsou chytřejší. Opět logicky nejchytřejší ryba je ta poslední v celém rybníku která se nenechá chytit, ovšem i tu "nejchytřejší rybu" lze chytit když se dostatečně dlouho vydrží číhat. Když vím na potoce o konkrétní rybě (pstruh stanoviště nemění)..tak mi trvá jednu dvě tři vycházky než onu konkrétní rybu ulovím.. v případě že mi štěstí již nepřeje tak již rybu ulovil někdo jiný. Tudíž ti nejchytřejší pstruzi se dožijí požehnaného věku, jedině když obsadí stanoviště kam se nedá nahodit, nebo mají hodně velké štěstí že tu loterii černého peška za ně Xkrát vyžere mladší "hloupější-rychlejší-hladovější" kolega pstruh z tůně. Zde bych rád podotknul, fakt že v současnosti ulovení trofejní pstruzi jsou drtivou většinou prefíkané vyřazené generačky (duhák potočák), domácí rybu vytaženou z řeky v době tření nelze považovat za trofejní (není ulovena v regulérní době lovu).
Inteligentní velcí kapři na soukromáčích opakovaně prokazují svoji prefíkanost tím, že mění náruče v kterých se vystavují na obdiv fotoaparátům. Stejnou prefíkanost dokazují svazokapříci kdy se nechají dokonce ulovit jedním a tím stejným lovcem několikrát za sezónu a klidně na stejnou nástrahu na stejným rozkrmeném fleku. Když najdete fungující recept na lov konkrétního druhu ryby, pak již není velkého rozdílu mezi starou a mladou rybou. Nahodím udici na kapra a vím s 90ti procentní jistotou, že lapnu prvního kapříka který nástrahu nacucne.. a když jich vytáhnu z vody sto,tak stoprvní poslední bude ten poslední kapr v rybníku(toho prohlásím za korunovaného nejchytřejšího kapra).
Ryby které neumím lovit (nevím jak se jim dostat opakovaně na kobylku).. takové nazývám prefíkané.. protože jsou prefíkanější než já..což ovšem jako tvor učenlivý můžu změnit a misku štěstěny převrátit k neprospěchu šupináčků.. a nazvat další rybí druh "neprefíkaným a hloupým". Každý z nás to má ve vlastních rukách .. buď se naučit lovit , nebo čumět a závidět cizím úspěchy.
A pochopily to i ty nejprefíkanější ryby v revírech.. a ty nejvychytralejší ze všech tam pro jistotu často nejsou ani fyzicky přítomny. Kde nic není ani smrt nebere. Cejni vítězí počtem (nikdo slizouny nechce žrát/škrabat atd), tolstolobici filtrováním+tučností(nikdo je nechytne..a když chytne za hřbet tak je hodí zpátky), kapříci vítězí oblíbeností (jsou sice blbí, ale zase je dosypou).
Do úvah, jestli lze odvodit inteligenci rybáře podle toho, jak obtížné ryby loví nejradši, bych se moc nepouštěl. Nevadí mi lovit hloupé ryby, mám je rád všecky bez rozdílu, ovšem občas si políčím i na ty prefíkané a občasným neúspěchem se přece nedám zlomit. Ryba která uteče, udělá dobře, může totiž zabrat ještě jednou.
V dalším díle se zamyslíme nad fascinací rybářů panenskými rybami (ryby nikým dosud nechycené) a souvislostmi se sexuální frustrací kapraře/sumcaře (jak oslavit vyjímečný úlovek,zdali opravdu žužlá....).