Šmudlův deník o mřenkách.

Jednoho krásnýho dne mi kamarád doporučil nějaký rybářský server se slovy "Ty chytáš takový krásný ryby o kterých se mi ani nesnilo ...". Tož sem se přihlásil zaregistroval, četl moudra jak se rybám na kobylku dostat. Akorát jednu věc mi kamarád zapomněl říct, na Mrku se půšťá, a kdo nepůštá ten chčije proti proudu.

Jako čas běžel pohodička, začlo jaro sezóna, tož sem vytáhnul pruty a šel k vodě na ryby, foták do báglu, pěnkavy zpívaly komáři neštípali, nikde nikdo, pohoda a krása na tom světě. Vyfotil sem ježka a kapříka lysce co mi zabral před zavíračkou. Tož sem sa pochlubil v téj rubrice na chlubení (Moj Lof se jmenuje.. prý výkladní skříň).. jo dobrý pohodička. Jak se oteplilo sem natrefil na mělčince na hejnko stříbrňáků(zavlečená ryba plevel první kategorie- dovezení s násadákama), lapnul sem si čtiři kousky(43-45cm), nějaký pustil, blýsknul na památku, pochlubil se jak se mi zadařilo .. pak to přišlo jako blesk z čistého nebe (nahoře se mi rozsvítila červená kontrolka Reakce.v Plkárně, kdosi mi cosi píše) .... že prý trofejní ryby by se zabíjet neměli(copyrajt Moravadream). Jejda copak jsem to udělal za hřích, když těch trofejních ryb jsem druhý den chytil 8kusů(8 karasů 45cm+cca 10ks menších(30-40cm)- vzal jsem si pouze 2ks a na přemlouvání kamaráda který půštá pustil "trofejního lysce 55cm". To jaro si pořád moc dobře pamatuji, krásně brali na angličáka úhoři(chytl sem jich ten rok 15ks), na štiky se taky dobře urodilo. A že sem se občas pochlubil, tak úměrně přibývalo těch červených vykřičníků (málokdy tam bylo něco hezkého).

Pak Martin vymyslel skvělou věc, komentáře k fotografiím. Dvířka do pandořiny skříňky nenávisti a zloby, co dřímalo pod povrchem se prodralo skulinou na světlo boží. Z komentářů vylezli dosud neznámí kamarádi (FanKlub), kteří mi nezapomněli povinšovat přáníčky pomalu ke každé rybě, kterou jsem chytil. Že fotím jako prase jsem netušil, protože jako prase fotím již dvacet roků a hezké fotky prostě nemám (respektive hezké ryby fotím, ale mrtvé, výřadovky atp), teprve po důkladné masáži jsem to pochopil, že musím fotit hezčeji (že nesmím fotit rybu kterou si vezmu, ale rybu kterou pustím, rybu kterou si vezmu vyfotit nesmím protože žrádlo se nefotí, že živou rybu kterou fotím a válím ji po trávě/hlíně/kamení a pustím vyfotit můžu a budu za to pochválen, za živou rybu kterou dovezu domů a položím ji na hladké linoleum kde ji vyfotím a hodím do jezírka dostanu kartáč za porušování pravidel ... jo tož fajn, vzal jsem na vědomí, že živou rybu fotit nedokážu bez trápení, tak fotím mrtvé ryby (opět bohužel ty které si vezmu a sežeru).. ovšem fotit mrtvou rybu je v pořádku a v souladu s tehdejšími pravidly.

Tak si chytám, občas něco blejsknu, komentářů typu "Chcípni udav se kostí v krku.... zmrde atd atd" přibejvá. Začal ve mě hlodat červíček nejistoty, že bych byl špatný rybář? Chytám malé ryby nebo moc velké, vzácné? Kde se bere ta zloba a hněv v těch lidech? .. Na tuto otázku mi dokonce odpověděl nějaký MrkMan ... řekl mi že mě tu nemají lidi rádi, protože jim beru jejich hračky (Rybu kterou já chytnu a vyfotím, oni už bohužel chytit a omatlávat a opusinkovávat nemůžou a musí si chytnout jinou, kterou když pustí tak já druhý den přijdu a tu jejich rybu chytím a odnesu.. nebo ji odnese někdo jiný podobný prevít ..... Tehdy mi teprve došlo, že jsem masař, že ryby chytám proto to, abych je odnesl a ne proto, aby se mojí rybou mohli potěšit spousty dalších kolegů, kteří nemají na ryby takové štěstí. Logické, když já mám štěstí tak oni mají smůlu. Kdo dřív přijde ten dřív chytá.

Proč závidět kolegům u kterých je vidět, že jim ryby berou a že si nějakou rybu odnesli domů? Jednou berou jim, jednou berou mě, to je život loterie. Nechytím rybu svět se nezboří, když ryby neberou tak jedu jinam na jiný revír.
Po nějakém čase Martin vymyslel další skvělou věc, ke komentářům přidal možnost dávat Líbí Nelíbí a úplně skvělá věc když na základě poměru Líbí Nelíbí zavedl pravidlo aby mohl mazat moje "závadné hnusné příspěvky" a závadné hnusné fotky (které bohužel do té doby žádným psaným pravidlům neodporovali).  Tak přibývalo geometrickou řadou nelíbíček a vyplula další zajímavá věc- jsou to jedni a ti samí lidé, kteří opakovaně klikají klikají pro dobrý pocit boje proti "něčemu špatnému".  To něco špatné jsem já, to co představuji, zhouba  a hrozba pro každý revír kam šlápnu tam sto let ryby nerostou. Opět jsem si položil otázku "co dělám špatně? Chytám snad podmírové ryby, beru si deset kaprů za vycházku, chytám dravce v dubnu, non Stop, pstruhy na pstruhovce na žížalu? No nechytám, držím se rybářského řádu a když mi to sem tam uklouzne tož se tím jak blbec nechlubím. Povolenku mi nikdo nesebral, nebylo za co. I já chci mít na rybách klid a pohodu, a to se nejlépe zajistí když dodržuji co je psané a nemusím se klepat jak Alík, jestli vyleze z křoví porybný a skásne mě za nahozenou rybičku v květnu.

To , že lidem vadí dodržování rybářského řádu a vylívají si frustraci na mě? Že se můžou dva kapři za den, šest za týden, deset za měsíc je špatně? Že se může čtiřicet ryb na povolenku za rok a já se do toho limitu vlezu a stačí mi to ke spokojenosti? Rybářský řád je dobrý, umožňuje rybolov docela svobodně, omezení jsou ve prospěch ryb, abychom měli co chytat po celý rok. Dokonce i rylísákovi umožňuje poraněnou rybu klepnout/darovat kolegovi/mamince/dědečkovi/sousedovi a pokud chce rybu pustit tak mu to nikdo nezakazuje (dokonce i na pstruhovce když se nikdo nedívá, lze porušit a pustit zpět okouna tlouště když máte pocit, že do té vody patří).
Vážíme si toho, že na vodách s K70 za zády neběhá agent RS a po ulovení hájené ryby Kapra 75cm nesebere povolenku za nedodržení okamžitého puštění hájené ryby zpět (5-10-15ti minutové šaškárny při focení,sakování atd)? Která pravidla lze beztrestně porušovat a která už ne?

Čím víc do mě páni rilísáci kopali, tím víc jsem je neměl rád. U vody se totiž takovým exotům vyhýbám na sto honů (ono jich naštěstí taky kolem vod moc nepobíhá - drtivá většina u vody jsou skoro stejní masaři jako já (berou co chytnou- naštěstí jim to mnohokrát nebere,tak si nemůžou vybírat lepší ryby). Začal jsem mít té masáže plné zuby, a experiment s fotkou se zvrtnul do neočekávaných krajin. Prohrabal jsem foták jestli tam nemám nějakou hezkou fotku (něco co se podobá standartu v ML).. našel sem tam kapra lysce 56cm foceného v ruce.. tož sem do ML dal hezkou fotku se "správným popisem" lovu .. příběh končil  zaklínadlem "Ryba puštěna". Ejhle copak se nestalo. Zaklínadlo zabralo a doposud zarputilí nepřátelé mě plácali pochvalně po ramenou. Jasně i ryba zneužitá k pokusu skončila na grilu (jak jinak bych u puštěné ryby věděl kolik přesně váží nafiletovaná). Co oči nevidí, to srdce nebolí. Dalším sociologickým experimentem byl sumec(toho sem chytl dříve, akorát se dosud nepochlubil).. Admin však chytře prokoul lest a provokaci a fotku máznul aplikací nového pravidla(co má hodně nelíbí je škaredé). Chytře prokouknul i reálnou fotku posledního násadáka roku (lysec na igelitce s vánočním motivem). Nastal čas dimenze každá moje fotka=diagnostika provokace, mrtvá ryba= automaticky dvojnásobná provokace, každý můj zápis k čemukoliv= automaticky provokace, preventivně smazat bez uvedení důvodu (to funguje doposud, když se mažou zápisy aniž by se dotyční provinilec dozvěděl co vlastně udělal špatně, bez možnosti obhajoby a bez omluvy(i v případě že smazání bylo účelové zaujaté a motivované kdo-ví čím. Tečkou za touto epizodou byla pěkná fotka parmy s pravdivým příběhem, posazená do jiného časového úseku (na níž jsem chtěl dokázat že i když dám do ML hezký zápis s hezkou fotkou tak to bude špatně hodnoceno.. Někdo překroutil přepsal hezký zápis na domněnku a za snahu vrátit zápis zpět v původním znění jsem byl odměněn červenou kartou a nařčen z lhaní, testování adminů blablabla. Kdo bude rozhodovat o tom co je pravda co lež? Pocity osobní antipatie? Měl jsem toho tak akorát dost a prásknul dveřmi za bandou pokrytců (zrušil sem účet, zrušil blog, požádal o smazání fotek .šlus nazdar tečka). Respekt tolerance, slušné vychování prostě mnohým mým "virtuálním kamarádům" chybí. Ono se to lehce nadává za klávesnicí (někteří jedinci v tomto dosahují neuvěřitelné vytrvalosti- vymítání dábla nelze podcenit, akorát je otázkou kdo je ten ďábel zdali se klove do správně šedé vrány).

Ono stačí vzít nějakou parmu, nějakého candáta, štiku, pár plotiček, sem tam cejna, kapříka, hrozný prohřešek dva potočáci z mimopstruhovky a šedesátku kapra zavraždit v přímým přenosu.. takový věci se prostě neodpouštějí. Pak už nějaký hejnko ostroretek nebo velevzácných proudníků, ono každýmu je líto nějaké jiné rybičky která doplavala, když tyhle rybky zná jenom z atlasu ryb našich vod. Objev Mrku je věta: "kdo zabije rybu aby ji sežral, ten nemá úctu k životu a zaslouží si dosmrti bezrybka" .. čili kdo z vás nikdy nezabil žádnou rybu (ať si do mě klidně hodí šutrem- nástražní se nepočítají). Neznám žádného dobrého rybáře, který by se nějakou rybu nevzal, superdobrý rybář překročí vrchol a místo co největších ryb si opět bere radši ty mladší a chutnější, než mu přestanou úplně chutnat, začne senilnět a začne pouštět úplně všecko, protože mu to nemá kdo oškrabat a uvařit ( Lenost v rybařině je největší ctnost, když už se ani na ty ryby nechce jít k vodě, stačí se jen koukat).

Super pokus byl po návratu dosáhnout stavu kdy prdnu ulovenou rybu a nedostanu žádný nelíbíčko,ani žádnej přitroublý zlý komentář (bude dobrý skóre,fotka se nesmaže, nebude důvod). Udělal jsem si statistiku největších nepřátel(zkopčit seznam, seřadit, kdo se vyskytoval vícekrát(recidivita=chronický nelíbič), toho odstřihnout. Chvilku to fungovalo, ticho na pěšince... Jenže lidi chtějí psát nenávistné komentáře, chcou klikat nelíbí, chtějí mít možnost vyštípat hnus, je fajn vidět u kapříka násadáka sto nelíbí, velice se spletli v tom že mě netěší dostávat ty nenávistné vzkazy, číst jejich výblitky, urážky. Pořád si myslím, že jsem dobrý rybář a mnohým mladým rybářům bych mohl být příkladem jak ryby lovit a přitom jim neškodit. Ale nejsem konkurence televizním vzorům, praxe u vody je o něčem úplně jiným než divadlo pro kameru.

Mrk by mě přijal do svých řad, ovšem až se naučím fotit správný věci, mlčet nebo mít ty správné názory.. a hlavně až budu s každým kamarád a všichni se tu budeme mít rádi až do skonání světa, u vody nebude bordel, nebudou tam žádní nesprávní rybáři a všude konečně bude spousta ryb který budeme donekonečna opíchávat supermontážema a produkovat miliardy stejných fotek. Když někomu řeknete že je blbec, tak on si o vás myslí obvykle totéž,  omluvit se nepřipadá v úvahu, chyby nedělá nikdo.

Hodně mě potěšilo, když se na mne bývalý zapřísáhlý nepřítel obrátil o radu jak likvidovat přemnožené ryby, protože já neradím jak pouštět ryby (tomu nerozumím) ale umím si poradit s každou čudlou (praxe praxe a praxe). Kam to povede nevím, uvidíme.

Zatím mě ještě baví chodit k vodě, zdraví celkem slouží (dokonce i to duševní) a  rybičky furt ve vodě plavou (kapřiky sypou), všecko v pořádku. Mějte se hezky a nezapomínejte na známé "Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá".
Snad jsem nikoho nejmenoval, aby nevzniklo další bezvýznamné nedorozumění, srovnejte si každý v hlavě svoje svědomí (absenci svědomí zjistit nelze).